Členové Masters na I. kole MČR družstev společně s plavci klubu
25.1.2025. Proč by měl jeden sedět u počítače a dělat DPH, když může vyrazit s partyjou za zábavou. Tomu však předcházela agitace u předsedy klubu, který nás odkázal na vedoucí družstev Péťu s Bárou, ať se s holkama domluvíme. Stalo se a v sobotu v 6 ráno vyrazili na okružní cestu Ostravou za účelem sběru dříve narozených bývalých plavců a do Nového Jičína podpořit potěr KPS v prvním kole mistrovství republiky družstev, konkrétně družstev C a D, které KPS postavilo a kam nás Péťa s Bárou umístily. Pravda, nadšení to ráno někde vyprchalo, když jsme seděli zachumlaní v kabátech v autě, toužíce po panáčku něčeho ostřejšího na zahřátí a nadávali na toho, který to po… Spískal! Má to i dobrou stránku: Prý už mě nenechají nikde žvanit samotného. To, jakože budou žvanit se mnou a přijdou tak o půl tréninku? Na to nemají…
Rozplavání. Tomu jsme moc nedali, bo v bazéně bylo takové hemžení, že nebyla na dráze mezera, do které by se dalo vklouznout. A my si stěžujeme, když je nás při tréninku na 50m bazéně na dráze 5 lidí. Nejlíp to vyřešila Iva – do Jičína jela, ale jako rozhodčí. Z pozice obrátkové na nás dohlížela okem přísným, nicméně spravedlivým. S námi moc práce neměla, protože Marčella zůstala asi zalezlá v peřinách a my ostatní zvládáme obrátky skvěle, 50 lety pilované k dokonalosti.
Petra rozjela 200 motýla tak, že se cítila na odpolední překonání rekordu ČR masters své věkové kategorie. Co na tom, že už po 75m vypadala na ručník a posledních 25m se nemohla rozhodnout, jestli ruce z vody vytáhnout nebo se utopit a tak alespoň hypnotizovala stěnu bazénu, pak asi Mojžíš nakročil, rozmyslel si to, jinak by došla po suchém dně s dost jistou nadějí na diskvalifikaci a tu stěnu posunul směrem k Petře a tak živa dohmátla. Ego a sebevědomí měla tak vysoko, asi proto, že jsme seděli až pod střechou, že pokus o překonání rekordu na odpoledního 100 motýla rovnou oznámila moderátorovi. A co myslíte, měla ho tam!!! Rekord samozřejmě! A sklidila za to potlesk celého bazénu, protože moderátor si to nenechal jen pro sebe.
Andy si jen tak mimochodem poprvé na závodech zaplavala 400m polohově, ustanovila si novodobý osobní rekord, pak koukla na svazový web a co myslíte? Měla ho tam!!! Rekord ČR své věkové kategorie masters samozřejmě. Jen tak. Mimochodem. S úsměvem na tváři typu „jakože já?“, „vždyť můj motýl má styl WC pavouka“ (vlastně řekla … hajzlového, ale to by se do análů psát nemělo, aby to neskončilo v kanálu), „na znaka nemám techniku, při prsou nemůžu ohnout koleno, tak těma čapama jen promáchnu do prázdna a kraula neudýchám a co že je to vlastně kraul“. Takže ten rekord na dlouhé polohovce je asi jen omyl, vtip, kanadský žert. Co se polohy týče, tak já osobně uznávám hlavně tu na gauči s pivem odloženým na břuchu a popelem z cigarety padajícím na koberec. Kecám, vždyť coby přestárlý sportovec přeci nekouřím.
Na vlně čerstvých rekordů ČR se ty dvě vznášely pod stropem jak žáby nafouklé heliem a začaly spřádat plány jak se tréninkem posunout dále, kolik toho budou muset na tréninku odplavat delfínem a podobné duperele. Slyšel jsem to. To nedám. Nevíte někdo, jestli se můžu přihlásit do nějakého piškvorkového teamu? Potřebuji předtím registraci na svazu piškvorkářů??? Mají senioři slevy na čtverečkovaný papír a propisky? Holky, no holky, spíš Terminátorky a Xeny a Catwomanky nebo prostě jen maskované paryby s pipinou, našly novou motivaci, páč sběr zlatých medailí už je dávno přestal naplňovat a začaly hledat disciplíny mimo své „obory“ a budou lovit dostupné české mastersrekordy.
Pozorný čtenář mající dostatek volného času, když to dočetl až sem, si jistě povšiml, že jsem u děvčat zmínil disciplíny 200M a 400PZ, které žádný normální (pozor! slovo normální je bez uvozovek!) plavec v kategoriích masters nezařazuje do svého slovníku natož, aby takovéto nesmysly plaval na základě 2 tréninků týdně, tj. cca 5 km uplavaných za týden (když jsme v mládí týdně uplavali 86 km během 11 tréninků, tak se to dalo pochopit). Ale můžou si za to samy. Nebo za to můžu já? Už nevím, jak to bylo, každopádně když se vedoucí družstva ptala, co by mohly plavat, tak odpověď byla: „všechno“. A stejně jsem nelhal.
To vedoucí družstev mladých pánů, tj. budoucích hvězd KPS a českého plavání, byla na Milana a mě hodná a dala nám za úkol zaplavat normální disciplíny (opět slovo normální píši bez uvozovek). I když pro mě je normální jen štafeta 4x50m a zrovna ta kraulová ani polohová se tam neplavaly. Bára mě nechala alespoň plavat hladkou padesátku kraulem. Děkuji!!! 100VZ už byla moc dlouhá, 100 a 200Z byly mimo mísu, bo znak neumím… to už jsem někde psal…
Milan, coby nejstarší účastník soutěže, se vyfotil s nejmladším účastníkem, kterou byla Karolínka Lacková z Frenštátu. Věkový rozdíl mezi nimi byl 58 let. Předtím si posunul osobní rekordy o hoooodně sekund asi i díky motivaci poskytované pravidelně Vlastíkem Pernou, moderátorem, který vyzval plavčíka, ať sbalí defibrilátor a dostaví se na dráhu, kde Milan plaval. Tady je vidět kamarádství trvající dlouhé desítky let, aneb jak říká Milan: Když je prdel v životě, není život v prdeli! Milanovou motivací jsou částečně medaile. Tady se sice medaile ještě nerozdávaly a na finále se naše družstva C a D asi připravovat nemusí. K těm svým velkým rekordům ho hecuje Marčella. Sice při tom tahá tygra za fousy, v tomto případě našu Bedrunku Marčellu. Teda Marčella nemá fousy. Myslím. To bylo řečeno obrazně!!! Ta mě příště vykostí… Marčella totiž Milana k veteránskému plavání po letech dotáhla a on se jí teď odvděčuje tím, že netrénuje a pořád si dělá osobáky. A až začne trénovat, tak bedrunku klepne a zatřepe těma svýma kropenatýma krovkama. Marčella je totiž po Petře a Andy další z těch ambiciózních prestižaček, co by si pro vteřinu nechaly koleno vrtat nebo odstranit meniskus či alespoň obrousit čéšku, aby měly v tomto věku lepší kop. Možná kdyby si nechaly palce na nohou přejet parním válcem, tak by měly lékařem potvrzené „přirozené“ ploutve. Sice by na plese měly problém s lodičkami, ale rafty na podpatku to pořeší. Marčella s námi tentokrát nebyla a tak si mohla jen hryzat nehty na palcích nohou, aby jí nezarostly, až projede kolem „čistě náhodou“ parní válec, když si Milan dělal osobáky a ona ne. Ta bude na příštích závodech tak naspídovaná, že se snad nechá disknout i za sprchování po rozplavání. Jak to může někdo dokázat? Netuším, ale ona to zvládne levou zadní (už) ploutví. Ale o tom až příště, až se tak stane. A ono se to stane…
Celou dobu jsme seděli vedle borců „mého“ družstva D. Pokecali jsme, podělili se o svačinky a přitom to nebylo jako za našeho mládí, když mazáci řekli holube naval sváču! Fajné to bylo a jestli bude i příště ze strany trenérek Báry a Peťky zájem o doplnění družstev, tak se rádi zase zúčastníme a třeba nás bude i víc, protože už zbytek naší partyje vyzvídal, jaké to bylo. A bylo i pěkné sledovat naše elitní plavce v akci a vzpomínat na mládí, kdy jsme také tak plavali. Vlastně my jsme nikdy tak rychle neplavali.
Usnadním práci správci WWW, IG a FB a shrnu toto pojednání do verze o 140 znacích:
Ženy: 1. KPS A, 2. KPS B, 8. KPS C, 9. KPS D, 12. KPS E a Muži: 1. KPS A, 3. KPS B, 9. KPS D, 11. KPS C a 12. KPS E.
I takto lze tu sobotu popsat, ale co bych dělal zbytek noci.
autor:Robert Havlíček
