Členové Masters závodili v Rakousku
36. INTERNATIONALE ÖSTERREICHISCHE MASTERSMEISTERSCHAFTEN im SCHWIMMEN 2024, 05.-06.10.2024 Warmbad-Villach
Opakuji se, ale opět jsem si nemohl pomoci a musel jsem začít psát kroniku tímto poeticko-romantickým názvem akce, které se Bedrunky & Bor(o)ci zúčastnili v některém z posledních víkendů. Cesta dlouhá jak patnáctistovka na krátkém bazéně, tak jsme vyrazili už v pátek dopoledne, abychom nestáli hodinové kolony v zatáčce před Vídní (v Brně) a ve Vídni (ve Vídni). Povedlo se a zbytek Rakouska projeli už v klidu. Andy našla krásné ubytování v domku kousek od bazénu, takže jsme jen asi hodinu vybalovali věci z auta, narazili soudek životabudiče z Plzně, ohřáli guláš z kance (to jako fakt díky rodinnému klanu Pokorných a jejich roztomilému psíku staffordovi Majkínkovi, pánovi z Vřesina City) a jali se probírat strategii na víkend, abychom nakonec odhlasovali tu správnou, tj. „Nějak to přežít“. Přehlasovat Marčellu (Marcela Kunová, kdyby náhodou kriminálka řešila moju smrt) nebylo jednoduché, bo ta razí cestu „Placka nebo JIPka!“ a je přitom docela nekompromisní, navíc demokracii uznává jen za doprovodu tónů skřípajících zubů. Po minulém zápisu ze závodů se navíc se mnou moc nebaví, ale alespoň přestala vyhrožovat členům štafet. Nicméně Andy (Gřegořová, roz. Boháčová, též. pozn. red.) ji málem přivedla do hrobu, když v „její“ štafetě odskočila s reakčním časem 0,10 sec., což pak řešila časoměřička s hlavní rozhodčí a ta nakonec i s technickým panelem. Naštěstí měli startovní bloky vybavené elektronickým měřením odskoku (fakt aji v našich věkových kategoriích!!! díky čemuž Andy žije i nadále) a štafeta tak z prvního místa diskvalifikována nebyla. Marčella v hrobě sice neskončila, naládovala se hrstí Prozacu, zapila to Fernetem a do večera se přestala klepat poté, co jí Andy přísahala, že si příště dá pozor. Dala, … a další štafetu odskočila s rezervou 0,25 sec. a bylo z toho druhé štafetové zlato, další dávka antidepresiv, … Fernet došel … Taktika Andy je totiž „Risk nebo disk“ a demokratické hlasování ji nechává naprosto chladnou. Jinak atmoška jak v kotlu na Bazalech, rachot jak by podřezávali košer sviňu, vlastně jsme seděli pod reprákem pořadatele a v tom řevu větším, než když elektromobilistovi nabíjejícímu svůj elektromobil vypnou nabíječku, nerozuměli ani prd, ale jinak super místo, možná až na to vedro dosahující 55 st. Celsiových pod střechou jinak nádherného wellness svatostánku. Jinak Marčella zaslouží pochvalu, bo po roce diskvalifikací ji včil konečně nediskli. Gratulace samozvaného vedoucího výpravy!!! Gratulace i Míši „C“ (pozn. redakce: Michaela Kapitanovová), která byla naopak poprvé v životě diskvalifikovaná, a to za předčasný odskok. Holt Bedrunky to fakt žerou!!! Moc osobáků sice díky prázdninám a povodním, které na severu Moravy zavřely bazény, nepadlo, ale masteři KPS si drží takovou úroveň, že z jihu Österreichu (Korutany či Korutansko - tetička Wiki říká: německy Kärnten, slovinsky Koroška, jsou spolková země na jihu Rakouska. Mají rozlohu 9.536 km², počet obyvatel se pohybuje kolem 557.000. Geografie: Hranici s Itálií a Slovinskem tvoří na jihu a Karavanky, od Solnohradu jsou na severu odděleny Vysokými Taurami. Na východě sousedí se Štýrskem a na západě s Východním Tyrolskem. Největší řekou je Dráva. Hlavním městem země je Klagenfurt (Celovec), kde sídlí i nejvyšší legislativní orgán země, Korutanský zemský sněm a další zemské instituce; dalším významným městem je Villach (Bělák) – tato dvě města jsou ekonomicky silně propojena. Většinu obyvatel tvoří německy hovořící skupina s jedinečným a jednoduše rozpoznatelným dialektem) … znovu, ať to nemusíte studovat zpětně: … z jihu Österreichu si Bedrunky a Bor(o)ci vezou 8 zlatých, 11 stříbrných a nejkrásnější 2 bronzové metály z Běláku, čili zřejmě z Bělského lesa po našemu (proč jsme se vlastně drbali takou dálku do „jejich“ Běláku, když jsme to mohli spáchat v „našem“ Běláku??? Už vlastně vím, bo v našem Běláku je sice venkovní koupaliště, ale to neslouží bělákům… Takže mlékem, strdím, chmelem a vzácnými kovy (zlatem, stříbrem a zřejmě nejdražším, jelikož evidentně nejvzácnějším a tym padom aj najkrajším kovom, bronzovým) ověšeni členové KPS sekce masters se vrátili po bývalé Zlaté stezce spojující Jih se Severem Evropy do dum. Vlastně ještě není konec a zbývá poznámka na závěr: Náš GuruMíra (Mirek „Polda“ Poláček, dle svých slov první nejlepší předseda klubu KPS) není jen naším Guruuem. V sobotu jsme se po odpoledním závodním bloku vydali na procházku k termálnímu prameni. Ano, bylo tam teplo, jak jsme na vlastní skuru vyzkoušeli. Bylo to fajn, ale o to nejde. Mimo nás se tam pod zasněženými vrcholky Alp koupalo i pár dalších lidí a z nich jedna z dam nastavila Mírovi záda, ten okamžitě a správně zareagoval a začal ji škrábat na zádech. Držela, holka, a ráda, … a docela dlouho. Jenže pak přišly naše holky, po mokrých zádech jí stáhly srolovanou podprsenku a tričko a dáma odešla … s šibalským úsměvem… Guru je guru a nejen náš!!!
autor článku: Robert Havlíček
