VIII. Zimní mezinárodní mistrovství ČR v plavání masters a XXIII. Korunní cup 2023
Třes rukou ustává, horečka pomalu ustupuje a shluk slov se ještě pomaleji rovná do vět. Na začátku byl záměr zaplavat o něco víc individuálních startů a účast ve štafetách přenechat jiným. Taktika před Lípou. Výsledek? Šance na medaili, takže 100% nasazení. K tomu úbytek členů ze zdravotních a jiných důvodů a maximální nasazení ve všech 4 štafetách, abych to zbytku týmu nepos… nezkazil. Jenže já už nejsem žádný malý Jarda a už vůbec ne mladý Jura!!! Guru Míra (Polda, Mirek Poláček, poznámka redakce) to zvládl, jenže on je výjimka z pravidla …
Chytrému napověz a hloupého trkni. Díky, Borisi, žes mě nakopal do zadele a donutil se zpožděním, ale přece jen doplnit kroniku sekce masters, kteří si vzletně říkají Bedrunky & Bor(o)ci, z nejlepších, nejkrásnějších a nejdůležitějších závodů roku, zimního MČR v České Lípě. Pravda, zúčastnili jsme se letos Pražského duhového jara, Evropských her masters ve finském Tampere, rakouského mistráku v Mürzzuschlagu, ale Lípa je Lípa! Pro mě tedy určitě. Bohužel máme zatím demokracii a tak s tím nemusí souhlasit úplně všichni a kdo nesouhlasí, tak … si to může napsat sám… Ještě před tímto vrcholem sezóny jsme otestovali formu na 3. přeborech KPS kategorií masters, kde plave minipotěr i borci pamatující 1. světovou válku, pardon 2., a kde se sešla opět mezinárodní konkurence od bratrů Slováků a i z teplého Španělska. Raději slunného Španělska… Test dopadl dobře, což se projevilo i v Lípě a milovníci statistik si tak můžou zanést do análů (ano, to kroužkované „u“ je tam správně), že to bylo pro náš klub nejúspěšnější vystoupení na MČR v dějinách, neboť jsme se v celkovém hodnocení týmů dostali poprvé na bednu a skončili na 3. místě za borci z Prahy, tj. za Bohemkou a Neptunem. Paráda a hučku dule! Popravdě řečeno za to můžeme vděčit asi i menší konkurenci u děvčat. Jakoby se doma jejich manželé dohodli na obnovení patriarchátu, třískli pěstí do stolu a zakázali svým ženám odcestovat na závody. Zvláštní. Dosud byl tento postup zcela normální, jen v opačném gardu. Totiž v praxi to vypadá, že kategorie masters ničí mladé plavce. Ukončí kariéru elitního plavce, po několika letech jim voda chybí, začnou plavat, závodit, ožení se a pak už je na bazéně nevidíme. Zřejmě jim něco shůry našeptává, že voda je vlastně nebaví a lepší je vodou zalévat kytky a vařit z ní polévky nebo kašičky. Mladý velký muž Jirka C., mladý sportovní multitalent Honza M., … budiž jim země lehká pro další pohyb. Oprava: žena lehká. Teda, ne jako lehká, ale … ale tolerantní! Však oni se jednou vrátí a pak jim budiž pod rukama voda lehká. Už se to krátí. Brána času se otevře odteď za 3,2,1 … 20 let.
Cinkly jak štafety (2x zlato, 3x bronz) a podpořili to i jednotliví masteři celkovým ziskem 28 individuálních medailí (14x zlato, 6x stříbro a 8x bronz = snad se mi to povedlo z výsledků vyčíst a sečíst dobře). Těchto závodů se bohužel nezúčastnila Petra ÁDéHáDéčková (Štěpánová, pozn. redakce). Tato Vlčice (bo roz. Wolfová, pozn. red.) si asi přeseděla hýždě, páč si uhnala zánět sedacího nervu nebo něco takového. Ale ona si chvilku odfrkne a zase hópne do vod závodního bazénu na což se všichni těšíme a přejeme jí, ať je to co nejdřív! A tak se stalo, že Andy Grzžegořžowá (Gřegořová, pozn. red.) neměla v klubu konkurenci ve zlatobraní a ziskem 8 zlatých, 0 stříbrných a 0 bronzových z 8 individuálních startů byla jasně nejlepší. Jenom 8 a k tomu 4 štafety (2x zlatá a 2x bronzová)? Není to nějak málo, když pořadatel vypsal 15 individuálních disciplín a 4 štafety? Měla by se, holka, zamyslet nad svými rezervami!!! Přenechávám jejímu svědomí a jen konstatuji, že překonala rekord Míši Phelpse, který na OH v Pekingu získal jen 8 zlatých, z čehož bylo 5 individuálních a 3 štafetové. Ještě poznámka k těm jejím účastem ve dvou bronzovým štafetách: ty byly mixové, takže za to můžou chlapi, prostě Bedrunky super, Bor(o)ci úpadek. S mírným odstupem se za Andy se umístili Marčella (Kunová, pozn. red.) s Iva (Štrosová, pozn. red.), obě se ziskem 2 zlatých a nepočítaně ostatních. Kromě našich „novodobých“ osobních rekordů padl mj. i jeden světový v podání Petry Weber na 100P. Jako dóbre řikam po ostrávsky, ale osobáky jsou osobáky a ty nás těší víc. Navíc v celkovém hodnocení disciplín napříč věkem podle mastersbodů šlape Petře Weber na paty naše Andy. Aby to bylo kompletní připojil bych i úplnou fotodokumentaci z jejích umístění na stupňů vítězů, ale Mark Zuckerberg neposkytuje fotkám tolik místa na facebooku. V celkovém hodnocení disciplín se mezi elitní trojici prosadila i svatá Marčella a elitní trojici tak povýšila na svatou stolici, no raději spíš trojici. Prostě holky šikovný. Bedrunek bylo stejně jako boroků, ale jejich výkony byly někde jinde… No nic Bor(o)ci, pokud si chceme podržet závorky kolem „o“, musíme potrénovat a těm našim Bedrunkám se v příštím roce pokusit přiblížit.
Trend DSQ nastolený na rakouském mistráku pokračoval i na mistráku českém. To měli rozhodčí společné školení, nebo plavci po cca 50-60 letech senilní a zapomínají pravidla, nebo se ta pravidla mění k horšímu, když se spíš mění k lepšímu, resp. zjednodušujícímu a tím zrychlujícímu plavání? Tolik diskvalifikací fakt nikdy nebylo. Opět suverénně vedli v počtu diskvalifikací znakaři, z toho jeden za předčasný start. To jako jde spadnout do vody dřív při znakovém startu? Nebo polohovkář Laďa Hámorský z Pardubic, mnohonásobný mistr republiky a držitel českého rekordu byl diskvalifikovaný za obrátku z motýla na znaka, kdy se údajně napřed otočil na břicho a pak zase na záda… To jako fakt??? Zkuste si to, to nejde!!! Z toho plyne ponaučení pro naše malé/mladé nástupce = na tréninku dělejte obrátky podle pravidel, protože v elitě na vás nikdo ohled brát nebude a až budete nemladí, tak také ne. Nám se DSQ ve výsledcích tentokrát vyhnuly. I znakařům. A dokonce i Marčelli!!! Ta měla po rakouském mistráku takové trauma, že předváděla vzorové znakové obrátky podle pravidel platných na olympiádě v Berlíně v roce 1936. Až se zase teleportuje do současnosti, tak musí znakovou dvoustovku zrychlit o 10 vteřin, aniž by se snažila plavat rychleji. Jen za Vengim (Jiří Venglář, pozn. red.) došla hlavní rozhodčí. A protože jeho prohřešek při znakové obrátce ve svých tabulkách hříchů nenašla, ale zároveň to nebylo ani v souladu s pravidly, tak mu lepla pohlavek, čímž byl prohřešek vyřešen. Také jsme si to na Vengim několikrát vyzkoušeli, když jsme to pak na požádání předváděli ostatním. Musím uznat, že takovýto výkon trestu má něco do sebe, byť on sám patrně trpěl a možná by nakonec raději u svého jména viděl DSQ. Ale my si to náležitě užili. Snad nám novelizace občanského zákoníku podobný výkon trestu nezakáže a omezí se jen na výchovu dětí, které má naštěstí většina z nás velké a nebude nám díky tomu hrozit postávání ve frontě před Ospodem. Moje děti si fyzických trestů užili a vzpomínají na ně dodnes s láskou, stejně jako Vengi na odměnu v podobě medaile, místo přesunu na konec výsledkové listiny s písmeny DSQ krásně vyvedenými místo času, za což může vděčit tomu, že mástři KPS jako jediní dělají na závodech atmošku a rozhodčí nás za to milují!!! A my milujeme je a vždy si s nimi rádi popovídáme. A taky s úsměvem sledujeme, jak se oba hlavní rozhodčí na začátku závodů snaží utíkat a jinak chránit před sprchou vzniklou při startovním skoku nás dříve narozených, jejichž těla už nejsou tak pružná a štíhlá jako proutek tak jako zamlada. Kolikrát máme v očích i zděšení a bolest při pohledu na nějaké startovní skoky, ale práh bolesti je celoživotním sportem asi odsunut na nekonečno, protože i takový borec doplave do cíle a dělá jakoby nic, přestože hruď, břicho i stehna připomínají ruskou vlajku a nenápadně signalizují vážnou újmu na zdraví spáleninami 3. stupně. Záměrně říkám hlavní rozhodčí, protože obrátkoví jsou z obliga a časoměřiči stejně nemají šanci se jakkoliv bránit a jen přikrývají své listiny ručníkem, aby byly použitelné i pro další rozplavbu. Poté, co Guru Míra oblažil i strop plavecké arény pochopili, že není úniku ani když hlídají 15m hranici pro vyplavání na hladinu, ke které se masters plavci nemají šanci ani zdaleka přiblížit díky svým dechovým potížím, s pokorou přijímali těch „pár“ kapek na svém účesu, tričku, kalhotách, … Však to někdy příští týden doschne. Pro úplnost je třeba dodat, že z tohoto pohledu byl na tom úplně nejhůř startér, jehož kabely startovacího zařízení držely přesně v místě plného dopadu vln tsunami a sprch od závodníků startujících na dráze č. 1, za které by se nemuseli stydět ani složky VB na Václaváku v letech 1988-89. Chudák vypadal, jakoby právě doplaval vložený závod v kostýmech, převlečený za rozhodčího. Své by k tomu mohl říct i správce areálu, ale ten se závodů neúčasnil, takže to přičítá drsnému počasí podještědskému a podkrušnohorskému a dle jeho severočeských slov si pořád myslí, že: „Tam pořád zatejká, ale to každej rok s přicházející zimou.“. Ale že tam v tom vobdobí už vosmej rok pořádaj závody mááástrůůů mu asi jen tak nedonde.
Abych to shrnul. O luxusní snídaně a večeře se nám postaraly holky, i tentokrát se v sobotu večer grilovalo, jen bečička chyběla, protože chyběli i pivaři. Zato jsme si přivezli vinaře z Práglu. To není poslední výkřik moravského lidového humoru, joke, džouk jinak též vtip. Ale na pražáka to bylo fakt dobré vínečko. Nevytočený zbytek sudu se hodil i na dlouhou, ale o to veselejší zpáteční cestu do Ostravěnky.
Už teď vím téměř jistě, že nenapíšu zápis z posledních letošních závodů, tradičního zakončení sezóny masters v ČR. Zaprvé vás nechci unavit čtením dalšího stručného zápisku v tak krátkém sledu, ale jede nás tam s bídou na mixovou štafetu, pokud by se tam jela a pokud by nám pořadatel povolil složení 1 žena a 3 muži nebo, a to už jsem někde slyšel, 3 muži a nemluvně. Ne, to je blbost, bo Iva fakt není nemluvně, ta toho namluví… Takže byť je na tom Memoriálu O. Háje oficiální uzavření sezóny plavání, my tam maximálně můžeme zapálit svíčku za našeho Mladého velkého muže Jirku C., jehož je Jihlava rodným městem a rozlučku sekce masters při KPS uspořádat o další týden později separé ve vinném sklípku v Mutěnicích na Jižní Moravě. Tam je naopak plánovaná účast 8 ks z Bedrunek a Boroků, tj. jak na mistráku v Lípě. Důležitost se nezapře. Narazíme poslední letošní bečku zlatavého moku … Čo to táram, okoštujeme Moravákům plody jejich letošní úmorné dřiny na slunných jižních svazích, včas ukončeného macerování a pohlídaného kvašení vymačkaných bobulek vinné révy a uvidíme, vlastně ucítíme, zdali překonají plzeňské ležácké sudy se spodně kvašeným pivem. Tipuji vítězství Moravy a to nejen proto, že jsem moravský patriot byť ze severněji položené Ostravy, který se narodil v Humpolci, tehdy ještě léta páně začátkem 70. let posledního století minulého tisíciletí v Čechách, resp. v Jihočeském kraji = ale na svou obranu musím říct, že jsem první rok svého života po opuštění porodnice strávil v sousední vesnici a ta už byla v Jihomoravském kraji, přičemž kmotr s kmotřičkou bydleli ve vedlejší vesnici a ta už pro změnu ležela ve Východočeském kraji (dnes mi to celé zjednodušili a celé mé útlé batolecí dětství uložili do kraje Vysočina. Děkuji, byť hranice už neposunuli a jeho levá půlka furt leží v Čechách, zatímco pravá na Moravě.). Zkrátka z mutěnické rozlučky též nebudu nic psát, bo nebudu mít co. Ne, že bych tam nejel, ale když já mám tak rád víno a to ty vzpomínky jsou pak v mlhách a cizí vzpomínky na sebe přepisovat nebudu…
Robert Havlíček
