Masters - 35. IÖM im schwimmen 2023
Do roka a do dna. Naše masterspartička v dresech KPS se v lehce obměněném složení opět vypravila na místo činu na mezinárodní mistrovství Rakouska s poetickým názvem 35. Internationale Österreichische Mastersmeisterschaften im Schwimmen 2023, které tentokrát hostil Mürzzuchlag. Přesně před rokem jsme totiž byli na 34. Inter… ve Wellsu, což připomínám naší „Továrně na katastrofy“, řečené jinak Andy, která po odplavání úvodní disciplíny celých závodů skončila v místním špitále s amnézií a nic si nepamatuje, zato my ostatní si její čas budeme pamatovat navždy, protože se nás na to ptala asi tak 1.862krát s kadencí 29 vteřin, 1.862krát jsme jí odpověděli že 400VZ plavala za 5:49,48 a 1.862krát jsme se následně dozvěděli, že je to její osobní mastersrekord (pro zajímavost to od té doby plavala poprvé právě zde na 35. Interna… a její nový osobní mastersrekord je 5:35,99, ale to si už teď nepamatuje ani výsledkový servis v počítači pořadatele natož my. Ale proč to tak sáhodlouze připomínám? Protože „GuruMíra“ alias „Miki“ neboli „První nejlepší předseda oddílu dle svých slov“ řečený též Mirek Poláček popadl do svých medvědích pracek palice k našemu fandícímu bubnu a bušil a bušil a bušil, až buben rozkmital tribunu (Míra zapomněl zrušit pořadový krok na lávce, páč to na vojenské katedře VŠB asi neprobírali), načež se buben dal na pochod, parakotoulem opustil tribunu a přistál Andy jinak známé coby „Továrna na katastrofy“ ocelovou hranou na noze. Tentokrát se to sice obešlo bez hospitalizace, ale já trpěl … ten buben je totiž docela nový a už je takhle pokřtěný. Raději jej příště ani nebudu vyndávat z auta … A jestli si laskavý čtenář stále dokola pokládá otázku, proč Andy Gřegořovou titulujeme vznostně a vzletně „Továrna na katastrofy“, když se jí nějaká patálie přihodí jednou za rok, tak upřesňuji, že to není jednou za rok! Třeba v červenci po Evropských hrách masters ve finském Tampere zahájila přípravu na novou sezónu tak, že zhučela z kola a zlomila si obě ruce. Zvídavého čtenáře možná zajímá, jak si utírala sedinku po návštěvě toalety. Odpověď na tuto otázku ponechává tiskový mluvčí bez komentáře, zato na představivosti čtenáře. Tolik stručný úvod.
Fandové do statistik se museli prokousat až sem, jistě to mnoho z nich vzdalo cestou a ostatní si ponesou trvalé následky psychického rázu až do dalšího sezení u psychologa. Závodů se zúčastnilo 80 klubů z 8 zemí, reprezentovaných 367 závodníky (doprovod nepočítaje), z čehož bylo 144 ženského pohlaví, 223 mužského a 20 pohlaví smíšeného. Smíšení však byli zařazeni mezi muže nebo ženy a někdo mi třeba jednou někdo vysvětlí, jaký to tím pádem mělo smysl. Nás dorazilo 7 závoďáků, z toho 3 ženy, 4 muži a v tom 0 smíšených. Ženy se vzhledem k nízkému počtu nemohly účastnit štafetových jednopohlavních závodů, muži plavali kraulovou i polohovou štafetu, ale bez medailových úspěchú. Smíšená štafeta byla vypsána jen jedna a to kraulová, kterou jsme obsadili a byl z toho bronz. Štafety se na medailových hodech tedy moc nepodílely, zato individuálně to cinkalo o poznání veseleji. O 6 zlatých medailí se rovným dílem rozdělily dámy Andy s Marčellou Kunovou. Jestli mám vyhlásit nejúspěšnějšího reprezentanta klubu, tak je to Andy, která ke 3 zlatým medailím dokázala přidat i další 4 méněcenné drahé kovy. Marčella sice bojovala o čtvrtý kov stříbrného vzezření, ale nechala se diskvalifikovat. To si bude pamatovat zřejmě dlouho, protože nadávala jak špaček ještě cestou domů. Těch diskvalifikací bylo nezvykle hodně, protože rozhodčí bývají většinou k nám starším tolerantní. Ale asi za to může zrovna naše Marčella, kterou obrátková rozhodčí nechala plavat s palcem nahoru, ale ten kraulový záběr při znakové obrátce neušel jak stylovým rozhodčím, tak obecenstvu. Bazén ztichnul a bylo jen otázkou času, kdy stylová rozhodčí skočí do vody a vytáhne Marčellu za uši na souš. Nakonec to neudělala, bo se jí asi nechtělo skákat do vody nebo neuměla plavat. Možné je všechno. Rozhodčí pak dostali od hlavního takovou sodu, že obratem byla diskvalifikována nejen Marčella, ale i její dvě kolegyně z rozplavby asi pro výstrahu všem následujícím a pak už to jelo jak gilotina za francouzské revoluce. Nejvíc to bestiální řádění odskákali znakaři, ale ušetřeny nebyly ani štafety. My ostatní už jsme si to pohlídali, diskvalifikovat se nenechali a mohli tak přidat medaile do sbírky. Míša „C“ Kapitanovová a moje maličkost po 2 ks, takže jsme dohromady přivezli 14 medailí (6x1.; 5x2. a 3x3.) individuálních a 1 štafetovou (1x3.). Dokonce velmi blízko k medailím měl i GuruMíra, který nahrabal 3 brambory ze 3 individuálních startů. Snad příště… Možná se to zdá méně než jindy a je to asi pravda. Výmluvu máme samozřejmě připravenu: konkurence byla veliká až převeliká, forma je plánovaná až na zimní mistrovství ČR v České Lípě a navíc s námi nepřijela jedna z našich nejzářivějších hvězd „Vlčice“ Petra „ÁDéHádéčková“ Štěpánová, která směle konkuruje Andy v počtu startů na jedněch závodech, o medailích nemluvě. Přejeme brzké uzdravení!!!Myslím, že ty dvě jsou schopny přihlásit se ke všem disciplínám, i k těm, které pořadatel nevypíše.
Ubytování, které našla Andy bylo perfektní ve třech apartmánech v rámci jedné nádherné vily, takže jsme bydleli pohromadě, jen 30 km od bazénu. Ono to pořadatelské městečko je opravdu městečko nebo spíš možná větší podhorská vesnice a ubytovací kapacity pro takový podnik nebyly moc dobře dimenzované. Proto jsme se na cestu náležitě vybavili. Holky napekly buchty na snídani i na bazén a navíc jsme povýšili to naše cestování na vyšší úroveň. Vzali jsme gril, kompletní vybavení kuchyně a štěně. Ke štěněti i výčepní zařízení, a tak jsme večer grilované steaky zapíjeli rezavou blondýnou z Plzně, debatovali a filozofovali až do brzkých ranních hodin. To mi připomíná, že mám asi spánkový deficit, takže dobou noc, dobré ráno nebo prostě dobrý den…
Robert Havlíček
