Medzinárodné M-SR Masters
Venku zima jak ve vitríně u Lenina, ale na start se postavilo 252 závodníků nažhavených na závody jak vysoká pec před odpichem, z 71 klubů ze 7 zemí a to kromě tradičního Slovenska, Česka, Polska, Maďarska, Ukrajiny a Rakouska až zpoza kanálu z Velké Británie dorazila pro 5 medailí i členka klubu British Army v maskovací rtěnce, na kanadách s podpadkem a v plavkách z celty… Kecám, normální holka to byla! Asi! Snad! Možná. Doufám…
My taky dorazili zpoza kanálu pro 29 medailí (5x zlato, 14x stříbro a 10x bronz) a 22 osobních rekordů. Přijeli jsme v pátek večer, za šera, tak kdo mohl tušit, že ten kanál byl Váh. Navíc jsme valili rychle jak vytuněný Trabant, takže se to neobešlo bez pokuty za překročení rychlosti o 7km/h. Jestli je plavecký klub ze Vsetína podporován i ze strany jejich města, tak jsem jim rád přispěl svou malou troškou do klína na činnost. Není zač! Tolik statistika pro ty, co čtou jen čísla a ti tak můžou jít … studovat něco smysluplnějšího.
Guru Míra (Polda Poláčků) opět fantastický. Osobák na své tradiční trati 100Z o více než vteřinu a medaile z každého startu mu již evidentně nestačí, páč portfolio svých startů rozmnožil i o dlouhých 200Z. Co bude příště? Že by 800VZ plavaných znakem? Nejúspěšnější z nás byla opět vlčice Petra Štěpánová, roz. Wolfová se 6 individuálními medailemi, která pelášila jak favorit na závodech chrtů. Není divu, když po energiťáku řádila a při hudebním doprovodu předváděla taneční kreace, za které by se nemusel stydět ani epileptik pod blikající zářivkou. Jestli to snad někoho překvapuje, tak tuhle naši kroniku sekce masters čte zřejmě poprvé. Následovala ji Marčella Kunová se 4 medailemi, ale ona teprve začíná. Až se pořádně otrká, tak si přihlásí 2x tolik startů a zapadne do vlčí smečky k Duracellce Adehádéčkové. Medailově se nenechali zahanbit ani zbývající členové výpravy a štěstím si poplačkala Marťa Plačková, Sylva Hajduková a Iva Štrosová. Já neplačkal, přestože su borok, ale mohl bych pýchou nad výkony teamu i svými. Sice jsem dýchal jak tuberák po výstupu na Lysou horu a v pondělí měl pocit, že na mě spadl hajcman. Vlastně jediný, kdo si nepřivezl medaili je Jura Pokorný. Ale on má borok fakt smůlu, když teprve před pár měsíci začal po skoro 40 letech plavat a hned v nejnabitější věkové kategorii, kde je navíc momentálně nejstarší, a ještě k tomu v nejmasovějších kraulových disciplínách. A aby toho nebylo málo, tak byl členem jediné štafety, která nezískala medaili. Holt jak mi vždy říkají holky u terminálu sazky, když mi zbytečně kontrolují nevýherní tiket: Neštěstí ve hře, ale zase máte štěstí v lásce! Tož ba! S Ivou jsme ho na 400VZ povzbuzovali v zelených trikách OKD tak intenzivně, že asi zblbnul a myslel, že jede na rekord v rubání, protože zařadil rychlost „Jurosport 1“ a poslední padesátku potáhl jak vlečné lano na Zarubku. Osobák o 9 vteřin! Super výkon. Bohužel byl jeho soupeřem mj. Csaba Tóth, účastník OH. Na férovku je třeba uznat, že maďaři jsou špička nejen v elitní kategorii, ale i v kategoriích masters. A že jich bylo na závodech jak rýže v rizotu. Nemůžeme se divit, že medailí z bazénu vylovili jako my důchodci v novoročních slevách.
Vyhlašováním medailistů všech věkových kategorií pořadatelé program natahovali jak gumu v trenkách, takže jsme nevyrazili do města na oběd ani kopec na prohlídku hradu. Místo toho jsme závody uzavřeli malým přípitkem většího množství bublinek, po kterém se v autě VZS (děkujeme za půjčení!!!) všichni řechtali jak po zeleným cigáru. Ve Vizovicích jsme si dali pořádnou valaškou večeři jak od Nerudy, prostě jedna báseň, dostali laskonku od Jury (holky i lízátka, ale kdo neseděl v autě nepochopí) a ještě za světla dorazili do dom. Sice jen díky změny času ze zimního na letní, ale za světla a v pořádku…
