Masters - XXII. Memoriál Oldřicha Háje
V předvečer 2. adventní neděle, tj. v sobotu 3.12.2022, místo aby seděla na gauči po celodenním gruntování, pečení cukroví a užívání si předvánočního stresu, se partyja dřívenarozených Bedrunek & Boroků naložila do lihu aut a zajela si zablbnout na poslední letošní závody do Jihlavy na tradiční Memoriál O. Háje.
Statistika na úvod (to má správce klubového FB rád a třeba to nebude tak moc krátit a ať to bere třeba jako úplatek):
Z moderního genderového pohledu je zajímavé, že 3 kluby přivezly jen ženské závodnice, 9 klubů zase jen mužské závodníky a žádný klub nepřivezl ani jednoho závodníka ze zbývající asi stovky pohlaví, resp. možná přivezl, ale ten si musel vybrat, zda bude závodit v ženské nebo mužské kategorii. To naše skupinka 9 dorazivších závodníků byla v tomto směru vzorová a z 5 dam a 4 gentlemanů by měla radost i politická reprezentace Česka i EU, kaj všeci bečí, že se angažuje malo bab = u nás je to naopak a chlapi jsou fakt menšinoví boroci. Takže závodů se zúčastnilo 94 závodníků (61 mužů a jen 33 žen!!!), kteří plavali za 22 klubů ze 4 zemí a dohromady odplavali 243 startů. Pravda, nebyli jsme nejpočetnější, protože o 2 obojživelníky víc postavily veteráni z Bohemky a masteři z Neptunu, ale zato jsme byli nejslyšitelnější, což několikrát ocenila i spíkryně závodů, když uváděla naše závodníky slovy: „… a jistě všichni poznáváte klub, za který nastupuje …“. Proto tento příspěvek raději píšu a nenahrávám, protože přepis zvukového záznamu by byl: „Chrr chrrr chr chrrr, chrrrrr hmmm chr chchchchrr, ehmmm chrr a chrrrrr, atd …“, jen by to bylo na A4. Osobních rekordů jsme si, vlastně oni si udělali celkem 13!, včetně Guru Míry, který po repasi kolen jede jak raketa dopovaná žinčicou. Žeby mu v tom špitále zrepasovali tajně aji ty jeho medvědí tlapy, lví srdce a velrybí plíce??? Medaile se na tomto závodě rozdávaly pouze za celkové umístění v disciplíně dle dosažených mastersbodů a tak čest Boroků zachraňovaly Bedrunky. Nejen, že byly na bazéně nejkrásnější, ale i nejlepší. Petra Štěpánová 2x1. a 2x2. (ta svoje Duracell Adéhádéčkové geny podpořila energiťákem a mezi svými starty se vznášela pod stropem plavecké arény a bylo těžké ji včas dostat dolů), Andrea Gřegořová s antibiotiky v žíle 2x1. (alespoň ona tvrdila, že to jsou antibiotika, ale věřte doktorům. Lance Armstrong taky věřil … že ho nechytnou. Zkoumala případně antidopingová agentura dopad ATB na výkonnost?) a Marčella Kunová 1x2. a 1x3. (konečně prodala své krásné a rychlé styly a ve 100m polohovce téměř zaplavala čas, který jsem ji předepsal už na zimní mistrák do Lípy. Jak jsem psal v minulém příspěvku k Lípě: Radit, to já umím!). Péťa s Andy při svých vítězných startech atakovaly magickou hranici 90 mastersbodů, takže hustokrutopřísný fičák. Když výše uvádím, že se rozdávaly medaile, tak vězte, že to byly medaile skleněné a až po uzávěr naplněné pěnivým mokem od Primátora, a jelikož byly tyto medaile předávány ve větším počtu v igelitkách, tak cinkaly jak zvonkohra pražské Lorety. Pro milovníky zrzavé blondýnky to byla rajská symfonie. Osudová. Však také naše úspěšné kolegyně rozdělily tento zlatavý poklad mezi neúspěšné milovníky. Škoda jen, že Andy dostála své přezdívce „Továrna na katastrofy“ a v šatně hodila ukázkového řiťbergra, přičemž 2 medaile obratem rozflákala a diplomy vyprala v pivním roztoku. Taková škoda… Jo a Andy to tentokrát zvládla bez újmy na zdraví. I ten pád.
Tolik statistika, která se snad ani nedá zkrátit… Když tak na to koukám, tak jsem tu statistiku možná trošku nafoukl o pár poznámek, kterých si nikdo ale ani nevšimne.
Pak jsme jen sedli do aut a rozjeli se k domovům. Nevím, jak v ostatních autech, ale v tom našem jsem ani nezapnul rádio, kolik věcí se se při vínečku cestou domů probíralo, přičemž nálada stoupala jak Ostravica při povodních. Nevím proč mám ale pocit, že se Marčella tvářila vyděšeně, když se kolem nás na dálnici v mlze prohnal Míra a vzápětí jeho Laguna pověstnou mlhu z Vysočiny vyhnala až do okolních stát.
autor článku: Robert Havlíček
