VII. Zimní mezinárodní mistrovství ČR v plavání masters a XXII. Korunní cup
Zimní mistrovství dosáhlo dokonalosti. Asi za to může i energetická krize, ale na zimním mistráku byla zimná i voda. Psali, že má 27 stupňů, ale podle mě zaměnili stupně Celsia za stupně Fahrenheita, protože v sobotu večer po odplavání poslední štafety ta voda evidentně zamrzala. Sylva byla jako vždy v pohodě. Ale ona to tak má vnitřně nastavené a vůbec to nesouvisí s tím, že jí začíná sezóna plavání mezi ledovými krami. Mně osobně po rozplavání odumíraly konečky prstů a mohl jsem se procházet nahý v dámských sprchách, aniž bych tam způsobil byť jen malý rozruch.
Pár týdnů před cestou do Lípy jsme si na „Horničáku“ uspořádali tradiční přebor KPS masterů, abychom si mohli osahat disciplíny, ve kterých normálně nestartujeme. Ale zaplavali jsme si i časy, na základě kterých jsme teď mj. mohli postavit štafety s medailovými ambicemi. Zkusmo po mnoha letech plavala i Marcela Kunová a tak se jí to zalíbilo, že se obratem stala aktivní členkou sekce masters a tím pádem i našich krásných Bedrunek. Bohužel jedna Bedrunka si zahrála na boroka. Na rakouském mistráku ve Welsu před měsícem si černého Petra vytáhla Andy, ale na český mistrák v Lípě si ho v pátek před odjezdem vytáhla … Andy. Taky. Zase. Z osmi Bedrunek nakonec odcestovalo jen sedm, takže slabší naše pohlaví (ale o to krásnější) mohlo postavit jen jednu štafetu. A jelikož nejlepší ze sprinterů Boroků dostali asi doma červenou kartu nebo jak to správně nazvat, tak chlapců dorazilo jen pět, tudíž také jen jedna štafeta. Alespoň, že to vystačilo na dvě mixové. Jenže do elitních štafet museli zaskočit vytrvalci. Ano, vytrvalci! Naši mladí kluboví kolegové si asi právě ťukají na čelo, když 100 metrům říkáme vytrvalecká trať. Chápu, taky mi bylo tolik co jim. V minulém století. Vlastně i v minulém tisíciletí… Ale my ještě nejme staří! Nejsme staří! Takže na nás vytrvalce je trať 50m krátká a 100m už moc dlouhá. Přesto do toho jdeme po hlavě, často holé, a po závodním víkendu sčítáme ztráty a úbytky. Ale i medaile a těch bylo nepočítaně. Nepočítaně proto, že se mi nechce procházet 802 pořízených fotek a počítat Bedrunky & Boroky na stupních vítězů. Dobrá zpráva je, že pořadatel zveřejnil výsledky a počítání medailí mi tak značně zjednodušil, takže jsem se do toho nakonec pustil. Z individuálních závodů bylo vybojováno 34 medailí, z toho 11 zlatých, 7 stříbrných a 16 bronzových. K těmto všem drahým kovům nutno ještě připočítat 3 stříbrné medaile ze štafet. Jenže medaile nejsou vůbec důležité… Kecám! Jsou! Vždyť proto v našem věku nesedíme na gauči a blbneme na tréninku a závodíme. Z jednotlivkyň byla nejpilnější závodnicí vlčice Petra, Petra Štěpánová, dále jen Adehádéčková. Ostatní se také snažili, ale zároveň šetřili rychle ubývající síly a nestartovali tak často. Sice tak často necinkali na bedně, ale přežili náročný program. Adehádéčkových 6 startů (3x1., 1x2. a 2x3.) tentokrát trumfla akvizice z Bruntálu - Marek Pagáč se 7 individuálními starty (3x1., 1x2. a 3x3.). No jo, Bruntál… Však bruntálci jsou známí drsňáci o nichž byly natočeny kilometry filmů a před kterými z Jeseníků utekli i medvědi a vlci se tam skrývají tak úporně, že v Jeseníkách museli nastražit stovky fotopastí, aby alespoň jednoho nejméně opatrného (nebo nejodvážnějšího) vyfotili. V čem se nechal Mára trumfnout paní Adehádéčkovou jsou závodní metry, protože uplaval jen 550 metrů, zatímco Petra 1200 metrů vč. 200 metrů motýlem. Tahle holka prostě nemá pud sebezáchovy, natož limity, nezná hranice a meze jí také nic neříkají. Ostatní se také činili, ale jen v rámci rozumných mezí, což neznamená, že nedolovali cenné kovy. Třeba Marčella Kunová vklouzla po letech elegantně do závodního bazénu a plavala krásně (4 medaile). Robocop Míra Poláčků si na stará kolena pořídil nová kolena a plaval jak mladej Jura (2 medaile). Starej Jura Pokorný se zase nechal překecat na 200 a 400 crowl a ejhle, vyplatilo se a cinklo to. Překecat jak čtrnáctka na taneční zábavě se na místě nechala i Miluška Poláčková, dala si 50 prsa a ejhle, vyplatilo se a cinklo to. Já se můžu překecávat jak chci a tečka tečka tečka. Ale radit ostatním umím. Vlastně skoro každý kdo smočil plavky v té studené vodě si vybojoval medaili a všichni zaslouží metál za vzornou reprezentaci klubu, protože jméno KPS Ostrava se stává pojmem i na mezinárodní poli veteránského plavání.
Na závěr tohoto stručného komentáře k našim nejoblíbenějším závodům musím poděkovat pořadatelům za to, že závody vůbec pořádají. Jasně. Ale hlavně za lidský přístup k našim problémům i požadavkům. Soudruzi z rakouského Welsu by měli přijet na exkurzi, protože se mají co učit. Poděkování si jistě zaslouží i ostravská Vodní záchranná služba, která nám na cestu zapůjčila mikrobus. Sice už nám kapacitně nestačí, ale jízda v něm je pro vylosované šťastlivce blahodárná, lepší než smoothie z jahod, antidepresiv a vodky…
Autor:Robert Havlíček
