První přebor Masters KPS Ostrava
Vzhledem k vývoji koronavirové situace a díky náborové kampani, zvládnuté evidentně lépe, než je aktuální kampaň ministerstva zdravotnictví na očkování proti covidu, se stále rozrůstající sekce masters KPS, interně zvaná „Bedrunky & Bor(o)ci“, rozhodla po zrušení dalších závodů v Žilině uspořádat v uvolněném termínu vlastní závody. Vždyť to malé, nikoliv však bezvýznamné, nic, to nic nám veteránům ruší závody už 20 měsíců! A tak se na bazéně Střední školy Zdeňka Matějčka, tj. na bývalém „horničáku“, uskutečnil v sobotu 23.10.2021 1. přebor KPS Ostrava kategorií masters. Plavalo celkem 13 závodníků, z čehož bylo 8 členů KPS (včetně většiny naverbovaných nováčků, tradičního základu sekce i nestora ostravského plavání Miroslava Poláčka), 1 osobní trenérka Míšy Míša a 4 rodinní příslušníci hlásící se k Havlíčkům. Rodinní příslušníci byli samozřejmě zváni všichni, ale nakonec dorazili jen „Hujeři“, i když ani těm moc nevoněla sobotní brzká ranní koupel, stejně jako ostatním, kteří však na rozdíl od Hujerů nepřišli, a kteří tím pádem udělali velkou chybu, protože nedostali nádherné pamětní medaile, která nechala vyrobit Míša (díky Míšo!), nezazávodili si, nepobavili se a nadšeně nefandili u 4 tradičních i netradičních štafet, kterými byl už tak dost nabitý program prošpikován, a které byly pro všechny účastníky povinné. Nejmladší účastnici Julii bylo 21 let a nejstarší účastnici Janě bylo krásných téměř 79 let. Zhuštěný program znamená, že na uskutečnění velkolepého soutěžního klání byly k dispozici pouze 3 hodiny a to včetně rozplavání. Ale páč jsou masteři KPS hvězdy, tak nebylo nakonec zapotřebí ani celých 3 hodin. Všichni dohromady zvládli 41 individuálních startů napříč všemi disciplínami od 50 do 200 „horničáků“. Někteří startovali i v 6 individuálních disciplínách a ve 4 štafetách. Aby se vážený čtenář nezatěžoval složitými počty, tak excel to spočítal za ně = 10 startů. Ještě aby se osvětlil pojem „horničák, tak je třeba vědět, že tento bazén je specifický tím, že do děravé kachlíkové vany, z níž voda svého času v pravidelných intervalech dostavujících se s železnou pravidelností vždy pár měsíců po opravě děr zaplavovala šachty a zbijaky (sbíječky) v rubání v širokém okolí, byla v rámci konečného řešení (tedy rekonstrukce) vložena plechová vana, délka bazénu se tím zkrátila na 23,7 metrů, ale hlavně, že už to neteče. Pořadatel si tak zjednodušil práci s přepočítáváním délek tratí a nevyhlásil např. závod na 94,8 m VZ, nýbrž vynalezl pojem „horničák“ se zkratkou „ho“ a vyhlásil místo toho závod na 100 ho VZ. To se pořadateli obratem vrátilo na přepočtech mezičasů i výsledných časů na klasické metrové délky, časy a následně masters body. Stále nemá hotovo 
takže nelze v tuto chvíli říct, kdo si udělal osobní rekord nebo kdo si vyplaval nejvíce masters bodů, případně zaplaval bodově nejhodnotnější čas napříč věkem, pohlavím (při přihlašování byly uznány pouze 2 pohlaví, protože nám byly přiděleny pouze 2 šatny … každopádně všechna pohlaví se k sobě navzájem i k celým účastníkům chovala velice korektně, stejně tak účastníci k pohlavím), délkami tratí a plaveckými styly. Statistiky laskavé čtenáře stejně asi nezajímá a závodníci se je dozví časem od pořadatele. Nicméně všichni si ze závodů něco odnesli. Někteří vodu na plících, jiní v žaludku, další poznali své limity, odhalili slabé rychlostní i vytrvalostní stránky, jiní poznali úskalí delší tratě (konkrétně 100 ho) a drastickém úbytku sil na posledních 25 „ho“ v závislosti na volbě příliš rychlého tempa při prvních 25 „ho“, … zkrátka každý si našel něco pěkného, na co bude se slzou v oku vzpomínat možná i po zbytek života. Nebo za tu slzu mohla kvalitně chlorovaná voda? Každopádně to stálo za to, za to ranní vstávání, za to setkání, za tu srandu, jejíž kopech nahrnul na hrb pořadatel, když vymyslel takový úvod víkendu.
Části Bedrunek&Bor(o)ků to bylo málo. Někomu neznalému by se mohlo zdát, že program dvoudenních závodů vč. 4 štafet zhuštěný do 3 hodin závodění včetně rozplavání a vyplavání je až až, né tak Andy a Petře, které vyrazily na procházku po horách, bo co s načatým večerem, když noc je ještě mladá a sobota ještě ani pořádně nezačala. Kondička holek podpořená pověstnou tréninkovou morálkou odchovanců našeho klubu a pěstovanou od ranně dětských let podobně ztřeštěné nápady pomáhá hravě uskutečnit neb vyjet na kole na Lysou nebo zvládnout na horském kole přes 100 km, případně přejet na běžkách Jeseníky během jednoho dne a za světla fakt není pro holky žádný problém, nad kterým by se měly zamyslet ve vztahu k příslušnosti k aktuální věkové kategorii, ve které závodí. Další část oslavila návrat k závodění po pár desítkách let u zrzavého jontového nápoje (ne, že by holky strávily pár desítek let naloženy v jontovém nápoji a letos k tomu začaly závodně plavat … to ne … jakože nezávodili pár desítek let a … hrome, jak z toho ven … no nic, třeba si toho nikdo nevšimne …) a zbývající závodníci se oslavou přežití a návratem k závodění nad skleničkou něčeho tekutého ani nepochlubili…
Příští zpráva od sekce Bedrunek & Bor(o)ců bude již v seriózním duchu. Doufáme!!! Tedy ne, že by Bedrunky & Bor(o)ci uměli udělat nebo napsat něco seriózně. To zase ne 
( Ale za 2 týdny se uskuteční po dvou letech zimní mistrovství ČR kategorií masters, pokud do toho ten malý panchartek od čínských Virů nehodí velké vidle… „Covid je jako těstovina = vymysleli to číňani a do světa to vynesli italové“
